OCHRANNÉ PRVKY PAPÍROVÝCH PLATIDEL
Stručný úvod do problematiky
Papírová platidla se mnohem více stávají cílem padělatelů, než je tomu v případě mincí. Ačkoliv je naprostá většina zadržených falzifikátů nejnižšího stupně nebezpečnosti, je dobré znát základní ochranné prvky našich platidel.
Moderní technologie nás obklopují na každém kroku a není tak divu, že pronikají i do takového odvětví, jako jsou papírová platidla. S nejnovějšími technologiemi se nesetkáváme jen na měnách jako je euro či americký dolar, ale nalezneme je i na našich bankovkách. Takovým příkladem je i tzv. IR tisk. Na rozdíl od veřejnosti dobře známého UV tisku je IR tisk určený pouze pro odbornou veřejnost a specializovaná zařízení. IR tisk spočívá v nánosu speciální barvy, která je viditelná pouze při osvícení infračerveným zářením. Touto barvou jsou na příklad u 100 a 200 Kč vyvedeny i portréty Karla IV. a Jana Amose Komenského. Naopak u vyšších nominálů jsou poté portréty viditelné jen z části nebo vůbec.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.
Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).
Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu
Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně
kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých
penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.
Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
