PRAŽSKÝ HRAD NA EURU
První česká euro bankovka (?)
Na veletrhu Sběratel stála 50 korun, ale jeho nominální hodnota je „nula“. Ta prodejní bude asi časem mnohem vyšší. Řeč je o první české „euro suvenýrové bankovce“. Česká republika se tak připojila k sběratelskému fenoménu. Sbírání „zero euro suvenýrů“ je jednou z nejrychleji rostoucích oblastí sběratelství v Evropě.
Není překvapením, že hlavním motivem „české strany“ bankovky je panorama Pražského hradu. Bankovky na v ýstavišti v ydával speciálně upravený bankomat a podle zkušeností ze Slovenska, kde již v yšlo suvenýrů několik. Byl předpoklad, že všech 8000 kusů (dva z celkových deseti tisíc jdou profesionálním obchodníkům) bude rychle vyprodáno.
Až 400 euro
Není divu, cena prvních slovenských „nulových euro suvenýrů“, které se prodávaly za dvě (opravdová) eura, je dnes i 120 eur (v případě motivu s Bratislavským hradem, na kterém byla tisková chyba). Německé „zero euro“ vydané v limitovaném nákladu v roce 2016 jako suvenýr fotbalového klubu MSV DUISBURG se dnes prodává dokonce za 400 eur.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
