Konstantin a Metoděj 1150. výročí příchodu věrozvěstů v numismatice
Slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj v roce 863 dorazili ze Soluně na Moravu. Vytvořili slovanské písmo hlaholici, do něhož také přeložili Nový zákon a zavedli bohoslužby v jazyce Slovanům srozumitelném.
V roce 867 odjeli misionáři do Říma a u papeže Hadriána II. docílili slibu, že staroslověnština bude uznána jako další liturgický jazyk. 1150 výročí jejich příchodu nenechalo v klidu ani ČNB, ani další numismatické vydavatele.
Česká národní banka vydává zlatou minci v nominální hodnotě 10 000 Kč k výročí 1150 let od příchodu slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje na území Velké Moravy. Celkem 11 000 mincí připomínajících tuto událost je v prodeji od 3. července 2013.
Na lícní straně zlaté mince vážící jednu troyskou unci je velkomoravský kníže Rostislav, na jehož žádost v roce 863 přišli Konstantin s Metodějem na Moravu. Slovanští věrozvěsti jsou vyobrazeni na rubu mince. Všechny tři osobnosti jsou zpodobněné ve stylu byzantské ikony zasazené do rámu, v němž jsou vypsána jednotlivá písmena hlaholice.
Podoba mince vzešla ze soutěže,které se v roce 2012 zúčastnilo 20 výtvarníků s celkem 34 návrhy. Desetitisícikoruna byla vyražena podle vítězného návrhu akademického malíře Vladimíra Pavlici.
Celkem 9000 kusů mincí ze zlata o ryzosti 999.9 je vyraženo ve špičkové kvalitě s leštěným polem a matovým reliéfem a 2000 kusů v běžné kvalitě. Minci vyrazila Česká mincovna.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (1) Monument zmizelý v nenávratnu
Jako první z této série „Památky na bankovkách“ se spolu podíváme na bankovku Afgánského království z období vlády krále Muhammada Záhira Šáha.
Na otázku, proč zrovna tato bankovka je vybrána jako první, je odpověď vcelku jednoduchá. Z pohledu časové osy je to teprve nedávno, kdy byla tato kulturní památka, vyobrazená právě na této bankovce – nenávratně zničena.
Historie Tato památka zde stála již od 6. století v poklidném stínu skalního masivu. Jedná se o sochy Buddhy Vairóčanu a Buddhy Šákjamuniho z Bámijánského údolí. Po několik staletí tyto sochy Buddhů odolávaly zubu času a ne vždy se ve středověku k sochám lidé chovali přívětivě. Jednou z mála výjimek byl král Amanulláh (vládl 1926-1929), který si uvě
domoval hodnotu a výjimečnost těchto soch a začal proto podnikat opatření k jejich ochraně. Bohužel jeho nástupci takové pochopení pro památky neměli a sochy ponechali vlastnímu osudu. Přesto se roku 1969 započalo s opravami soch s pomocí indických archeologů. Práce nešla podle představ díky různým vlivům. Pracovat se dalo pouze čtyři měsíce z roku kvůli počasí, přesto do konce roku 1973 byla opravena alespoň menší socha Buddhy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
