Jurkovičova rozhledna na pamětní medaili
Koncem dubna byla v Rožnově pod Radhoštěm slavnostně otevřena nová rozhledna, postavená
podle dochovaného nákresu architekta Dušana Samuela Jurkoviče.
Zajímavostí přitom je, že už v roce 2008 se námět v té době neexistující rozhledny objevil na pamětních medailích společnosti Zlaté mince – Numismatika.
Dušan Samo Jurkovič (1868–1947) patří bezesporu k nepřehlédnutelným osobnostem české a slovenské architektury. Básník dřeva, jak byl tento slovenský představitel secesní architektury nazý ván, proslul unikátními stavbami na valašských Pustevnách, na hoře Hostýn
nebo v lázních Luhačovice. Domy s jeho nezaměnitelným rukopisem lze nalézt v Brně, v Praze a v dalších městech. K objektům, navrženým v duchu malebného karpatského stylu, nyní přibyla rozhledna, která nedávno vyrostla na Karlově kopci, poblíž známého rožnovského skanzenu. Připravit podklady pro stavbu nebylo vůbec jednoduché. Architekt Antonín Závada, který dokumentaci připravoval, musel totiž vycházet ze 112 let starého Jurkovičova náčrtku.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (12) Zednáři – bratrstvo humanistů nebo zlovolná sekta?
Barokní katolicizmus byl v druhé polovině 18. století už za zenitem, jeho pozice ve společnosti však byla i nadále silná.
Zároveň se ale ve vyšších kruzích šířily sympatie k novému duchovnímu bratrstvu zvanému svobodní zednáři. Církev to sledovala se vzrůstající nelibostí. Do tajemného společenství, mezi jehož obecně deklarovanými cíli bylo zejména mravní a intelektuální povznesení lidstva, se totiž hlásili nejen úředníci, vojáci a aristokrati, ale i řada kněží.
Jednoho večera roku 1762 vyšel Jan Adolf hrabě Kounic na nádvoří malostranského paláce, který před několika měsíci koupil. Nastoupil do kočáru a zanedlouho již vcházel do slavnostně osvětleného sálu jiného pražského paláce. To už ale nebyl hrabětem Kounicem. Dveřník ho ohlásil jako „Rytíře stříbrné koruny“. A protože jeho spolubratři už čekali jen na něj, mohla ceremonie zednářské lóže započít. Velká francouzská revoluce nebyla jen výbuchem hněvu té části společnosti, která neměla co ztratit. Starý společenský model narušovali po předcházející dlouhá desetiletí sami členové privilegovaných vrstev. Pevná barokní koalice aristokracie a vysokého kléru dokázala dlouho udržovat status quo. Její mladší členy však tradiční hodnoty přestávaly lákat. Zednářství se pro ně stalo alternativou a časem dokonce módou. Působilo přitažlivě na všech úrovních a členem lóže se proto mohl stát jak neznámý provinciální úředník, tak František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
