Mária Poldaufová Mistři české numismatiky
Mária Poldaufová patří k nejznámějším tvůrcům pamětních medailí a mincí na Slovensku.
Díky řadě realizací a ocenění je ovšem známá také v zahraničí. Mezi její největší úspěchy patří vítězství v Mezinárodní soutěži v designu mincí, kterou vyhlásila japonská mincovna. Pravidelně se zúčastňuje výstav FIDEM a výstav organizovaných Sdružením medailérů Slovenska. Její jméno je spjato s kremnickou mincovnou, pro niž dlouhá léta pracovala. Mária Poldaufová od malička miluje pohyb, dodnes si například ráda zalyžuje nebo zajezdí na kole.
Loni jste v Tokiu převzala cenu za první místo v Mezinárodní soutěži v designu mincí za rok 2011. Co pro vás toto ocenění znamená?
Pro mě tato událost znamená velice moc. Soutěže jsem se zúčastnila poprvé a hned jsem vyhrála, takže to vnímám jako takovou vrcholnou tečku za svou tvůrčí činností.
Jak dlouho trvá vaše aktivní kariéra?
Po ukončení umělecké průmyslovky jsem nastoupila do ateliéru v mincovně v Kremnici a tam jsem pracovala přesně čtyřicet roků a čtyřicet dnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (13) Církev doby klasicismu – zmrazené naděje
Konzervativní katolická hierarchie závěru 18. a začátku 19. století spíš sledovala než určovala vývoj Evropy.
Už před revolucí byly ve Francii v katolické církvi patrné dva tábory, zjednodušeně řečeno modernisté a konzervativci. Podobně jako tomu bylo u státní a šlechtické heraldiky, i ta církevní na sebe vzala střízlivé klasicistní formy. Také její klid a vyváženost však byly ve zvláštním rozporu s dramatickým vývojem uvnitř církve i v jejích vztazích se světskými mocnostmi.
Ráno 29. září 1786 nasedli v Pistoji před biskupským palácem do kočáru dva muži. Zanedlouho už ujížděli krásnou toskánskou krajinou směrem k Florencii. Tajemník Paolo se s respektem zadíval na unavenou tvář svého pána, biskupa Pistoje a Prata, Scipiona d Ricci. V minulých dnech se vydal ze všech svých sil, když řídil synodu, které se zúčastnilo skoro tři sta biskupů. Ale stálo to za to. Schválené synodní dekrety, které vezou ukázat velkovévodovi Leopoldovi, s Boží pomocí konečně pohnou církví správným směrem. Toskánský velkovévoda Leopold, bratr císaře Josefa II., byl spokojen. Do jeho plánů církevní reformy, kterou uskutečňoval uvážlivěji než jeho bratr, zapadaly výsledky Pistojské synody do
cela dobře. Snad ale byly přece jen příliš radikální. Církev se vrací ke své původní čistotě, kterou přinesl Kristus, ruší se inkvizice, mše se mají celebrovat v národních jazycích, zavede se jediný řeholní řád a všechny ostatní se zruší, stejně, jako se nedávno stalo jezuitům... Leopoldovy rozpaky byly na místě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
