NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (6) Hudební skladatelé na bankovkách
V minulé části byly popsané známky, o jejichž účelu vypovídaly na nich uvedené legendy, např. Abonnement či Speise Mark nebo oběd v předplacení, někdy doprovázené vyobrazeným talířem s pokrmem.
Vedle spisovatelů se na bankovkách lze hojně setkat i s umělci z dalších uměleckých oborů. Mezi nejvíce vyobrazované patří především hudební skladatelé. Na jejich bankovky a životní osudy se zaměříme právě v tomto díle našeho seriálu.
Amadeus Mozart
Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 v rakouském Salcburku. Otec Leopold, který byl vynikající muzikant, si všiml hudebního nadání svých dětí, a proto byl už od útlého mládí připravován na na dráhu profesionálního hudebníka. Mladý Wolfgang spolu se svou sestrou Anne Marie zanedlouho vystupovali v předních evropských metropolích, kde byly před bohatým publikem představovány jako zázračné děti s nevídaným hudebním talentem a už jako šestiletý chlapec vystoupil u císařského dvora, kam byl pozván císařovnou Marií Terezií. Vedle hry na klavír vynikal i hrou na violoncello, housle a varhany a díky častému cestování si záhy osvojil hned několik cizích jazyků. Ve společnosti byl Mozart znám jako svého typu extravagantní a výstřední člověk se zvláštní povahou, což mu přinášelo sympatie především v dámské společnosti.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (1) Monument zmizelý v nenávratnu
Jako první z této série „Památky na bankovkách“ se spolu podíváme na bankovku Afgánského království z období vlády krále Muhammada Záhira Šáha.
Na otázku, proč zrovna tato bankovka je vybrána jako první, je odpověď vcelku jednoduchá. Z pohledu časové osy je to teprve nedávno, kdy byla tato kulturní památka, vyobrazená právě na této bankovce – nenávratně zničena.
Historie Tato památka zde stála již od 6. století v poklidném stínu skalního masivu. Jedná se o sochy Buddhy Vairóčanu a Buddhy Šákjamuniho z Bámijánského údolí. Po několik staletí tyto sochy Buddhů odolávaly zubu času a ne vždy se ve středověku k sochám lidé chovali přívětivě. Jednou z mála výjimek byl král Amanulláh (vládl 1926-1929), který si uvě
domoval hodnotu a výjimečnost těchto soch a začal proto podnikat opatření k jejich ochraně. Bohužel jeho nástupci takové pochopení pro památky neměli a sochy ponechali vlastnímu osudu. Přesto se roku 1969 započalo s opravami soch s pomocí indických archeologů. Práce nešla podle představ díky různým vlivům. Pracovat se dalo pouze čtyři měsíce z roku kvůli počasí, přesto do konce roku 1973 byla opravena alespoň menší socha Buddhy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
