Zelené peníze 2012 Zvláštní ražby anglických panovníků
Už po šestapadesáté královna Alžběta II. stala hlavní postavou speciálního obřadu (jen
čtyřikrát vynechala).
5. dubna tohoto roku rozdávala v Yorku starším poddaným takzvané
Maundy money. Jedná se o velikonoční tradici (Maundy Thursday = Zelený čtvrtek), o níž jsou
dochované záznamy už od dob krále Davida I. (1272–1307).
Kdysi na tuto slavnost vysílali králové (a královny) pouze své prostředníky. Panovník se tohoto ceremoniálu pravidelně zúčastňuje až od roku 1931, kdy Jiří V. položil základ této novodobé tradice a peníze distribuoval sám. Ovšem speciální mince pro tuto příležitost nechal razit už Karel II. (1660–1685). Tehdy nebyly mince ještě datovány. Od roku 1670
se mince příliš nezměnily.
Mince
Tradice ukládá panovníkovi, aby vždy na velikonoční čtvrtek rozdal potřebným starým občanům, které vybere a doporučí klér, zvláštní obnos peněz. Jednalo se vždy o váček
se čtyřmi stříbrnými mincemi ( jejichž kupní síla se přirozeně časem měnila).
1 penny 0,5 g/11 mm
2 pence 0,9 g/13 mm
3 pence 1,4 g/16 mm
4 pence 1,9 g/18 mm
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
Ze světa kovových známek (27)
České chmelové známky II
Nejvíce chmelařů v historii – 11 430 potenciálních vydavatelů známek, je uváděno v roce 1929, kdy také na 17 264 hektarech kulminovala rozloha chmelnic v Československu. Na jejich množství měla dopad i první pozemková reforma, při níž zejména drobný příděl půdy uvedl do pohybu tisíce lidí. Zlevnění výroby účelových známek ve 20. letech minulého století spustilo lavinu i v ražbě chmelových známek. Dochovaný materiál ukazuje, že známky si nechali razit i chmelaři hospodařící na nepatrných rozlohách chmelnic.
Z úvodu by se mohlo zdát, že již z období před druhou světovou válkou existují tisíce chmelových známek. Taková je i představa většiny sběratelů, a tak není o tyto zajímavé a často mimořádně vzácné bohemiky zájem srovnatelný se známkami pivovarů. Skutečnost je ale poněkud jiná. Počet ražených známek kolísal od pár set kusů po emise několikatisícové v ydané velkostatky a později JZD a ČSSS. Většina českých chmelov ých známek byla ražena v počtu kolem 400 kusů a ve srovnání s mincemi raženými v miliónov ých nákladech tak patří ke vzácným ražbám. Fakt, že po skončení platnosti byly často jako bezcenné likvidovány celé emise, v ysvětluje velkou vzácnost některých dochovaných známek, jimž se zničení vyhnulo. Na otázku poměru odborně ražených a svépomocí zhotovených známek nelze za současného stavu bádání jednoznačně odpovědět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
