UNIČOVSKÝ ZLATÝ POKLAD Utajený příběh šibeničního vrchu
Výstava Vlastivědného muzea v Olomouci vůbec poprvé představuje unikátní zlatý poklad, který po tři sta let ukrýval šibeniční vrch nedaleko Uničova.
Výstava Vlastivědného muzea v Olomouci vůbec poprvé představuje unikátní zlatý poklad, který po tři sta let ukrýval šibeniční vrch nedaleko Uničova. Poklad objevený v roce 1911 představuje jeden z nejvýznamnějších mincovních depotů předbělohorského období, který byl odkryt a zdokumentován na území Čech a Moravy. Výstavu můžete navštívit až do 5. 6. 2016.
Vlastivědné muzeum v Olomouci připravilo za přísných bezpečnostních opatření komorně laděnou výstavu, která návštěvníky uvede do světa peněžního oběhu na počátku 17. století. Jedinečný soubor mincí obsahující původně 352 zlatých ražeb byl uložen do země krátce po roce 1614. Jeden z našich největších zlatých nálezů byl krátce po svém objevení popsán litovelským lékařem a konzervátorem Janem Smyčkou. Díky tomu dnes mohl být jako celek odborně vyhodnocen a zpracován. „Řada jiných pokladů, zejména čistě zlatých, takové štěstí neměla, neboť většinou došlo k jejich rozchvácení nebo zničení dříve, než mohly být popsány“, uvádí kurátor výstavy Filip Hradil. Také uničovský poklad se do dnešní doby nezachoval kompletní, a to z důvodu jeho rozdělení mezi nálezce a majitele pozemku.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
Ze světa kovových známek (16) Materiály účelových známek (1)
Jedním z problémů, které doprovází systematické studium účelových známek,
je v některých případech přesné určení kovů či slitin užitých k jejich výrobě.
Jednalo až na nepatrné výjimky o ražby z obecných kovů, jejichž chemické složení, na rozdíl od soudobých mincí, nebylo většinou zaznamenáno. Stanovit kov jednoduše rentgenofluorescenční analýzou (RFA) je pro současnou malou dostupnost a nákladnost této metody pro šetření tisíců ve sbírkách rozptýlených účelových známek zatím nemyslitelné.
Kov všech starších známek s majoritním podílem mědi byl v literatuře 19. století označen za měď nebo zkratkou Æ latinského slova aes s neurčitým významem kov, měď, bronz (spěž). Nemáme tak nikdy jistotu, jde-li o měděné nebo bronzové ražby či dokonce mosaz. K podobnému dilematu dochází u známek z cínu, olova a jejich slitin a u známek z bílého kovu připomínajícího stříbro. Ničím nepodložené často nesprávné odhady sběratelů a sestavovatelů aukčních katalogů vnášejí do problematiky materiálů účelových známek pouze chaos, protože rozdílné údaje o kovech známek vzbuzují mylné domněnky o více materiálových modifikacích, i když jde zpravidla o jednu ražbu. U známek ražených ve 20. století je situace již jasnější. Nabídkové katalogy ražebny Karnet a Kyselý zmiňují k ražbě známek užívané kovy, žižkovská firma razila z mědi, mosazi, poniklovaného zinku a hliníku. Uveďme, jaké kovy a slitiny se používaly při výrobě našich účelových známek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
