NETRADIČNÍ KOVY V MINCOVNICTVÍ
Platina
Když Španělé začali těžit zlato v Kolumbii, povšimli si zvláštního šedobílého kovu, nacházejícího se ve zlaté rudě. si našla cestu do Evropy a stala se kovem padělatelů a klenotníků. Carské Rusko se pokusilo využít sibiřské „bílé zlato“ k ražbě oběživa ale platina zůstala nadále pouze průmyslovým kovem a až od 70. let 20. století se začala využívat pro ražbu pamětních a investičních mincí.
, kov padělatelů
Původní obyvatelé Jižní Ameriky používali platinu smíchanou se zlatem k výrobě ozdob a předmětů dávno před španělskou kolonizací. V Andách se nacházela bohatá naleziště různých kovů a minerálů. Nejdůležitějším nalezištěm platiny bylo území Chocó v Pacifické Kolumbii, malá naleziště byla i na jihu Kolumbie a na severu Ekvádoru. Pro Španěly byl neznámý kov, označovaný jako „platina del Pinto,“ tedy „malé stříbro řeky Pinto“ (v píscích této řeky se platina hojně nacházela), pouhou komplikací při těžbě zlata a neměli pro něj další v yužití.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Ze světa kovových známek (18) Kovová vojenská platidla a známky
Vojska ať občanská či profesionální vždy provázely peníze.
Čas od času byla vojenská pokladna nucena uchýlit se s výplatou žoldu nebo při nákupech proviantu od obchodníků z rozličných příčin k provizoriu a vydat vlastní kreditní platidla. Ve vojenském prostředí rovněž vznikaly specifické platební prostředky, jež byly ušité na míru prostředí, v němž vznikly a obíhaly. Nejvíce ražeb spojených s armádou bylo vydáno v militantním Německu, zejména v době Viléma II. a za II. světové války. Řada z nich nemá patrně jinde obdoby.
O měděných denárech Septimia Severa (193-211) se traduje, že byly ražené pro římská vojska táhnoucí do pole proti barbarům, a to z prozaických důvodů. Když padla vojenská pokladna s mědí do rukou barbarů, nedošlo pro stát k velké újmě. Na konci vojenské kampaně byly denáry z obecného kovu navrátivším se legionářům vyměněny za stříbrné.
RIC1 žádné měděné denáry přímo nezmiňuje, uvádí jen postříbřené denáry ze závěru vlády Septimia Severa z roku 209. Ve skutečnosti to tedy byly suberátní mince, některé snad i dobové padělky2 (obr. 1).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
