Operace Bernhard
Padělky britských liber
Padělání platidel patří k nejúčinnějším způsobům vedoucím k oslabení nepřítele, a snad i proto se s ním v mnoha válečných konfliktech setkáváme tak často. Akcí, která v novodobé historii nemá obdoby, je bezpochyby operace Bernhard, pomocí které se za 2. světové války snažilo nacistické Německo rozvrátit britskou měnu.
S plánem na oslabení britského hospodářství výrobou a šířením falešných liber přišel v prosinci 1939 SS Strurmbannführer Andreas Naujocks, který jej přednesl svému nadřízenému Reinhardu Heydrichovi. V Heydrichově pojetí se poté začíná rodit plán, který v následujících letech vejde do světového povědomí jako operace Bernhard, největší padělatelská operace novodobé historie. Pod Naujocksovým vedením se po schválení nejvyšším vedením vytváří pracovní skupina, která se dále zabývá technickým zabezpečením celé akce pod krycím názvem operace Andreas.
Sachsenhausen
Původně se jako sídlo padělatelské dílny zvažoval Berlín. Hrozilo však reálné nebezpečí, že by zaměstnanci mohli informace vynést spojencům. Bylo tak rozhodnuto, že se tiskárna umístí v jednom z koncentračních táborů. Na seznamu uvažovaných lokalit se ocitly tábory v Osvětimi, Ravensbrücku, Buchenwaldu a Sachsenhausenu. Vybrán byl posledně jmenovaný a to především díky výhodné poloze nedaleko Berlína.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
