O bílých groších s letopočtem 1617
Pokud se rozhodnete obrátit svou sběratelskou pozornost k bílým grošům, brzy si všimnete, že k těm nejběžnějším patří ročníky 1617 z mincoven v Praze a Kutné Hoře.
Toto zjištění nápadně kontrastuje se skutečností, že předcházející ročníky Matyášových bílých grošů z let 1612–1616 ze všech tří českých mincoven buď vůbec raženy nebyly nebo jsou extrémně vzácné. Bílé groše s letopočtem 1618 se ve srovnání s předchozím ročníkem vyskytují méně často a poslední ražby bílých grošů ročníku 1619 jsou opět vzácné. Co zapříčinilo náhlé a krátkodobé navýšení objemu ražby v letech 1617–1618?
Ražba bílých grošů byla ve všech čtyřech českých mincovnách zahájena v roce 1573. V prvních letech se ve všech mincovních provozech, částečně s výjimkou českobudějovické mincovny, jednalo o masovou ražbu v rozsahu okolo 300 tisíc vyražených kusů ročně. Již po několika letech a v přímé návaznosti na zahájení rozsáhlé ražby malých grošů v roce 1578 se objem ražby bílých grošů začal snižovat. Útlum postihl nejdříve pražskou mincovnu. Ta přestala razit bílé groše již v roce 1578. V mezidobí let 1579–1616 byly bílé groše v Praze raženy jen několikrát a všechny ročníky jsou mimořádně vzácné. V jáchymovské a také českobudějovické mincovně nastal výrazný útlum ražby bílých grošů po roce 1586, v roce 1594 ražba ustala. V českobudějovické mincovně, uzavřené v roce 1611, již obnovena nikdy nebyla, v jáchymovské bylo zcela okrajově raženo ještě před rokem 1619. Nejdéle produkovala v masovém měřítku bílé groše mincovna v Kutné Hoře. Výrazný pokles objemu ražby zde nastal až po roce 1604. V roce 1611 byla ale i zde ražba prakticky zastavena.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
Britská mandátní Palestina Mince a bankovky 1927–1947
Prvního srpna letošního roku si připomeneme sté výročí počátku první světové války, v níž země Dohody (Srbsko, Británie, Francie, Rusko, Itálie, Rumunsko a USA) zvítězily nad Ústředními mocnostmi
V době první světové války hrál na Blízkém východě velmi důležitou roli cestovatel a arabista Thomas E. Lawrence (1888–1935), zvaný Lawrence z Arábie. Tento nadaný muž byl nejen plukovníkem britské armády, ale i rezidentem britské rozvědky v Káhiře. Byl to on, kdo po vojenské stránce organizoval povstání beduínů proti Osmanské říši, vyhlášené v červnu 1916 emírem v Mekce, šerifem Husseinem.
Lawrencem vedení beduínští povstalci obsadili v červnu 1917 přístav Akaba, nedaleko dnešního izraelského Ejlatu. Další významnou osobností byl generál Edmund Allenby (1861–1936), který byl v letech 1917–18 vrchním velitelem Egyptského expedičního sboru, britské jednotky bojující v Africe a Asii proti Osmanské říši. Allenbyho vojsko obsadilo Gazu, poté Jaffu a nakonec, 7. prosince 1917 před Brity kapitulují osmanské oddíly v Jeruzalémě a Britská armáda jej obsazuje. 11. prosince sám generál Allenby vešel pěšky do Jeruzaléma, čímž dal najevo svou úctu ke Svatému Městu. 24. září 1918 Britové dobyli Haifu a tímto měli prakticky v rukou celou celou Palestinu. Posledního záříjového dne byl dobyt Damašek a to byla formální tečka za boji o Sinajský poloostrov a Palestinu. Osmanská říše, onen „nemocný muž na Bosporu“, zanedlouho kapitulovala a její bývalé provincie se nyní dostaly pod britskou a francouzskou správu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
