PAPÍROVÁ PLATIDLA Marie Terezie
S rozvojem finančního trhu a s ním spojeného úvěrového hospodářství vzrůstá na přelomu 16. a 17. století i množství specializovaných bankovních ústavů.
Hlavní činností těchto bank bylo zejména zprostředkování úvěrů a bezhotovostních plateb. Klienti těchto bank si v rámci ústavu zřizovali finanční konta, pomocí kterých pak prováděli jednotlivé bankovní operace.
Velký rozmach bankovních institucí zaznamenávala zejména Itálie, z níž se dále šíří do severní a Západní Evropy. Už v roce 1656 získává Johan Palmstruch od švédského krále Karla X. Gustava povolení k založení Stockholm Banco s právem vydávat bankovky, s jejichž vydáváním se začalo 16. června 1661. Jednalo se o zčásti předtištěné bankovky, do kterých úředník vypisoval potřebné údaje, které stvrzoval vlastnoručním podpisem a pečetí. Tyto tzv. Kreditiv-Sedlars znějící na různé druhy mincí švédské měny byly z počátku vázány na majitele a od roku 1667 je bylo možné i převádět. V našich zemích se s prvními bankovkami setkáváme až za vlády Marie Terezie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
Výrobní defekty na mincích (1) Stručný pohled do historie výroby mincí
Mincovní technika je vždy charakteristická pro určité historické období a mění se s technickým pokrokem.
Budeme se proto nejprve zabývat způsoby odpovídajícími dobové technické úrovni, kterými bylo zejména v našich historických zemích v průběhu desíti staletí v mincovnách zajišťováno mincovní dílo. Konečným produktem tohoto souboru na sebe navazujících výrobních činností byla ražená mince.
Mincovní dílo se zjednodušeně řečeno skládalo ze třech základních fází: A - přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání), B – mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení) a C – pregéřské (ražení mincí). Dříve než se mohlo přistoupit k finální fázi celého náročného technologického procesu tj. k vlastní ražbě mincí, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila a dodala mincovní razidla. Je pochopitelné, že i výroba razidel prošla v průběhu staletí řadou proměn – od puncovní techniky 10. století, přes umělecky vrcholnou dobu rytých obrazů českých denárů 12. století zpět k puncovní technice doby grošové a tolarové až ke strojové výrobě již velmi blízké té dnešní. Pokud se týká vlastní ražby mincí i ona prošla složitým vývojem od ruční ražby přes první jednouché stroje k technicky vyspělým mechanickým ražebním lisům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
