Úvod do grošového období (10)
Zvolit vhodná kritéria pro vedení sbírky historických mincí není jednoduché.
Zvolit vhodná kritéria pro vedení sbírky historických mincí není jednoduché. Začínající sběratel by měl sbírat všechny mince všech států a období, které se k němu dostanou, aby získal co nejširší přehled a mohl následně co nejzodpovědněji na základě již určité zkušenosti zvolit užší specializaci na konkrétní stát nebo období nebo třeba druh mince. Součástí rozhodování o specializaci by mělo být i reálné posouzení vlastních možností a to jak odborných (hloubka zájmu, čas, který je v možnostech sběratele/badatele věnovat studiu), tak i finančních (výše finančních prostředků kterou sběratel může/je ochoten do sbírky investovat).
Co a proč sbírat?
Historické mince jsou nejen krásné a jejich sbírání nepřináší jen potěchu oka. Historické mince jsou současně starožitností a jako takové jsou hledaným zdrojem finančních investic.
Historickou cenu starožitnosti nikdy nikdo nevezme a proto dokud budou na světě sběratelé starožitností, budou starožitnosti mít stále svou cenu. Mince je navíc mimořádně skladnou starožitností a sběratel mincí tedy nemusí řešit vpravdě nerudovské otázky, se kterými se může potýkat např. sběratel barokního nábytku. Navíc jsou mince investicí poměrně likvidní a ani v dobách finančních a jiných krizí neztrácejí na hodnotě tolik, jako akcie nebo devizy, často se naopak v těchto obdobích chovají jako komodity.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (10) Klasicismus a empír – návrat k střízlivosti a uměřenosti
Jako každá pozdní slohová fáze, tak i končící barok se větvil a odumíral.
Jedna část vyrostla do zdrobnělého rokoka, druhá si naopak uložila přísnost a návrat ke klasickým hodnotám. Z té druhé vznikl nový sloh, klasicismus, který heraldice přinesl zjednodušení, oproštění od dekorací a tedy jisté ozdravění. Dá se vysledovat i na erbech mincí a medailí. Antickou inspiraci najdeme nejen v obecné snaze po klidu a harmonii, ale i v přímých citacích antických postav a symbolů.
Nevěsta se s ustrnutím dívala za odcházejícím důstojníkem. Pak se stejným úžasem pohlédla na hrst dukátů, který jí před chvilkou dal, spolu s gratulací ke svatbě. Bílý důstojnický kabát ještě ani nezmizel za rohem, když se mezi svatebčany stále hlasitěji ozývalo: „To byl určitě on! Ano ano, opravdu, byl to sám císař Josef!“ Toho listopadového dne roku 1778 se Josef II. v Benešově nad Ploučnicí zase jednou objevil ve své oblíbené roli. Rád jezdil inkognito po vsích a městečkách, aby poznával monarchii takříkajíc „zdola“. Tu obdaroval novomanžele, tam vyoral zapůjčeným pluhem brázdu na poli, jinde pochválil děti ve venkovské škole za správné odpovědi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
