PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (9)
Ruiny v Baalbeku, chrám Bacchus
Bankovky s motivem ruin v Baalbeku byly vydávány již od roku 1956. V katalogu SCWPM jsou evidovány pod označením P# 57, 61, 65. Emitentem emisí s motivem ruin v Baalbeku z roku 1956 je BANQUE DE SYRIE ET DU LIBAN a následující emise od roku 1964 již vydávala BANQUE DU LIBAN. Mezinárodním měnovým kódem je zkratka LBP. Libanonskou měnou je česky zvaná libra, v arabštině Livre.
Po první světové válce se Osmanská říše rozpadla a Libanon spolu se Sýrií se stal francouzským mandátem. Proto se můžeme setkat s bankovkami, kde emitentem je BANQUE DE SYRIE ET DU LIBAN.Aktuální kurz se pohybuje v přepočtu: 1 česká koruna = 66,007 libanonské libry Vyobrazená bankovka má katalogové označení P#65d. Tato numerická řada se dělí na čtyři písmenková rozlišení. Letopočet najdeme v pravé spodní části nad ornamentálním okrajem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
