Mincovnictví USA (6)
Sběratelé, rarity a pamětní mince
Ve 20. letech 19. století přestaly být mince pouhým platidlem a staly se ceněným dokladem bohaté historie USA. Sběratelé pátrající po raritách se nezřídka stávali oběťmi podvodů ze strany obchodníků nebo dokonce samotné mincovny, kde docházelo k ilegální doražbě vzácných ročníků. Ražba pamětních mincí zahájená roku 1892 dokázala oslovit nejen sběratele ale i širokou veřejnost.
Počátky numismatiky v USA
V době, kdy mincovna ve Filadelfii razila roku 1792 své první mince, v USA neexistovali sběratelé. Jinak tomu ale bylo v Anglii, kde se intenzivně sbíraly tokeny a rané anglické a antické ražby. Byli to právě angličtí sběratelé, kteří si povšimli prvních amerických mincí, a ty si našly cestu do britských mincovních kabinetů. První sbírky na půdě USA vznikaly ve 20. letech 19. století a spolu s nimi se objevil zájem o vzácné ražby. Mince, která se dočkala titulu „Krále mincí USA“ vděčí za svůj vznik snaze USA získat obchodní koncese v Ománu a Siamu. Součástí daru tamním vládcům byly i mincovní sady, obsahující všechny autorizované nominály od 1/2 centu až po eagle. Když ale ministerstvo zahraničí chtělo roku 1834 sady odeslat, ukázalo se že chybí dolar a eagle s ročníkem 1804. Záznamy mincovny prozradily, že roku 1804 sice bylo vyraženo 19 570 dolarů a 3757 eagle, ale jednalo se o ročníky 1802 a 1803.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (29) Známky mlýnů
Mletí obilí doprovází lidstvo po několik tisíciletí.
Od drcení obilí na plochém kameni malým ručním kamenným drtidlem v neolitu vývoj dospěl k současným moderním plně mechanizovaným a automatizovaným mlýnům.
Ačkoliv má mlynárenství v Čechách dlouhou a starou tradici1, nejsou u nás zatím doloženy historické mlýnské známky, jaké jsou známé kupříkladu z Německa2 či Slezska3. Kovové známky, které se u nás v některých mlýnech užívaly, nemají zpravidla spojitost se samotnou mlýnskou výrobou. Dokládají však jiné podnikatelské aktivity a zemědělskou výrobu některých mlýnů. Jedním z hledisek při členění mlýnů jsou zdroje hnací energie. Nejstarším byl mlýn tažný, jehož pohonem byla síla zvířat, později se využívala energie větru a vody, od minulého století přišly na řadu pára a spalovací či elektrické motory. V českých zemích převládaly vodní mlýny, které se zejména v XIX. století rozšířily do značného množství. Ottův slovník naučný4 uvádí koncem roku 1890 v Čechách 6882 mlýnů, 2503 na Moravě a 650 ve Slezsku. K tomu ještě 573 mlýnů provozovaných „po továrensku“, celkem tedy 10 608 mlýnů. Mlýny byly tehdy na každém vodním toku, počínaje lučními potůčky. Řada jich zanikla, když se na přelomu století začala vozit laciná mouka z Uher umletá v parních velkomlýnech. Na snižování počtu malých vodních mlýnů, často odkázaných na rozmary počasí, měla dopad i domácí konkurence. S mlýny s válcovými stolicemi (americký mlýn, válcový mlýn, automatický mlýn, strojní mlýn, umělý či umělecký mlýn, jak se nazývaly) se nemohly měřit. Přesto je ještě v období první Československé republiky uváděn5 poměrně velký počet mlýnů, v sezóně 1923/1924 bylo v činnosti 10 221, v letech 1933/1934 pak 9220 mlýnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
