Aurel Stodola
Bratislava - Slovensko vydává novou pamětní minci v nominální hodnotě 10 eur.
Nová mince je věnována
osobnosti slovenského vynálezce Aurela Stodoly.
Prof. Ing. Aurel
Boreslav Stodola, Dr. h. c. byl vynikající slovenský fyzik, technik,
světově uznávaný zakladatel teorie parních a plynových turbin.
Ve své vědecké činnosti se zaměřoval na oblast teorie automatické
regulace strojů, položil vědecké základy projekce a stavby parních a
spalovacích turbín. Pro vodní páru vypočítal a aplikoval tzv. Mollierův
entropický diagram, který stále doplňoval. Ve spolupráci s chirurgem
Ferdinandem Sauerbruchem zkonstruoval 1915 pohyblivou umělou ruku, tzv.
Stodolovu. Na stejném principu byly založeny i protézy chodidel a noh.
Největší úspěchy dosáhl v oboru parních turbín a jeho výpočty a
konstrukce daly základ tomuto odvětví strojařství.
Tato nová
slovenská pamětní mince je zároveň první slovenskou pamětní mincí s
nominální hodnotou v nové slovenské měně: Euro.
Její nominální
hodnota je 10 EUR. Mince je ražena ze
stříbra vysoké ryzosti 900/1000. Má průměr 34 mm a váží 18 gramů. Náklad těchto mincí
je přísně omezen na 30.000 ks. V špičkovém provedení bylo raženo pouhých
13.300 ks.
Autorem výtvarného návrhu této mince ja pan Miroslav Ronai.
Rytecké úpravy provedl Dalibor Schmidt. Minci razila Mincovňa Kremnica
š.p.
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
